Chci vědět všechno
S tím to všechno stojí i padá. Moje texty nevznikají ve vzduchoprázdnu.
Abych mohla napsat text, který splní svůj účel, bude funkční a bude sedět nejen vám, ale hlavně těm, kteří ho budou číst, musím se ptát.
Ptám se: „Kdo jste?“
„Jací jste?“
„Proč děláte, co děláte?“
Ptám se: „Kdo jsou ti, kteří využívají váš produkt nebo službu. Jaký problém řeší, o co jim jde a co je nejvíc uspokojí.“
Zkrátka potřebuji kvalitní munici, abych mohla trefovat cíl.
Někdy chlupatá deka, jindy kulomet
Občas jde psaní od ruky jedna báseň, ale jsou i případy, kdy to ze mě leze jak z chlupatý deky. Může to pro vás znít dost nevýhodně, když teď řeknu, že píšu za hodinovku. Vždyť, co když zrovna budu mít ten blbej den, to vás to bude stát jednou tolik?
Vůbec ne!
Myslím na vás, kudy chodím
Psaní je kreativní proces. Ten se neodehrává jenom ve chvíli, kdy si sednu za počítač.
Přemýšlím o vašem projektu doslova kudy chodím v průběhu dne (někdy, bohužel pro mě, i noci). Nápady se tříbí ve sprše, při vaření, na dětským hřišti…Skutečný perly ke mně přicházejí, když už přes půl hodiny uspávám děti. Místo zaťatých zubů v hlavě ladím váš slogan.
Když si sednu ke klávesnici a začnu měřit čas, nejdu do toho s dutou hlavou.
Už to bude?
Prostě to chce čas.
Proto si taky deadline většinou nestanovujeme za 3 dny od zadání.
Nejdřív nějaká ta příprava.
Utřídit myšlenky.
Hodit je na papír.
Vrátit se k nim.
Upravit je, přetvořit je, zahodit je.
Zase se k nim vrátit.
Vyšperkovat.
Doladit.
Proškrtat.
Vybrousit.
Teprve pak uvidíte to, co za to stojí.
Jedna jediná věta v nadpisu vašeho webu mi může trvat dýl, než dvě stránky na blog.Teď už ale víte, že nebude vycucaná z prstu, nýbrž pečlivě vykonstruovaná v průběhu času, za který jste zaplatili.
Chtěli byste to se mnou taky zkusit? Napište mi, najdeme slova i pro vaše činy!
Naolejovaná Julie
mistryně světa amoleta v olejování