Následující řádky jsou přepisem mých Instagramových příspěvků, které vznikly v souvislosti s jedním bláznivým nápadem z počátku roku 2023.
Středa 18. 1. 2023
Tohle bude příběh o hledání motivace. Ale jsem expert spíš na její ztrácení, což znamená, že to bude pekelně napínavý a dost možná to skončí úplně naprd..🤩
Moje tělo se potřebuje hejbat. Není to o váze nebo zapínání těsných kalhot (jenom trochu). Bez pohybu jsem rozkydlá hlavně duševně.
Zkrátim to. Super nápad – přihlašme se všichni na půlmaraton, ať se nemůžeme vymlouvat. Startovný stojí majlant a bez tréninku u toho nejspíš zhebneš.
Oukej, tak po novým roce začnu. Mám 3 měsíce. Koupim si na to novej kočár, budu běhat i s Žofkou, protože sama tolik času nemám. Budu dobře jíst. Už jsem konečně po 3 měsících zdravá, tak to prostě musím dát.
Ve skrytu duše doufám, že do tý doby otěhotním a budu mít objektivní důvod k neúčasti. Zatím se to nejeví moc pravděpodobně…
Mám za sebou první dva cvičný výběhy a hádejte co?! JSEM NEMOCNÁ! Kočár konečně dorazil. Fakt super. Z 3 měsíců budu mít na trénink 2.
Nechci si tuhle zábavnou story nechávat pro sebe. Tak to budu tady nějak průběžně ventilovat, jo?
Pondělí 23. 1. 2023
Tak si to pojďme takhle při pondělku shrnout. 💪
Je to už 11. den a pořád jsem nemocná. Původně mě napadlo dát příspěvek o barvě mojí rýmy a jak ladí s mým novým kočárkem – ale fuj! Nejsem prase! 💚
Tak jsem včera před usnutím počítala. Dám si na uzdravení čas ještě do neděle. Když všechno dobře půjde, zvolíme si správnýho prezidenta a můj kašel se změní z tuberáckýho na jen lehce dusivý, budu mít ještě 9 týdnů tréninku. To neni zas tak špatný. 👟
Mezitím dorazí legíny. 🙏
Stihnu si udělat tréninkový plán. 🙏
Snad přijde obleva, jinak bych si musela sehnat běžky. 🙏
Jo, ale jestli vyhraje Babiš, budu muset započítat ještě několikatýdenní depku, a to pak teda nevim, nevim, jak to s tim běháním dopadne.
Zas by se hodilo mít natrénováno, až budu muset běžet přes hranice…Jděte volit!
Pondělí 30. 1. 2023
Tímto považuji trénink za oficiálně zahájený. Všimněte si prosím značně ztížených podmínek.
Martin má teda pocit, že je to dobrý tak maximálně na vyprdění, ale já prostě jenom nechci to tělo hned na začátku zbytečně vyděsit, aby nemělo pocit, že se musí bránit další chřipkou! 😬
Ale nemyslete si, že zahálim. Žofka v uplynulém týdnu zahájila velmi dramatické období vzdoru, takže dost často teď trénuju MMA. Zatím je to asi 3:1 pro Žofku a její kombinézu.
Zbývá ještě 60 dní. Největší starost mi dělá, jestli se během půlmaratonu můžu jít vyčůrat. 👀
Volby dopadly dobře. A to mi připomíná – někde těsně před cílem prej bude stát Daniel Stach, tak mám aspoň důvod to doběhnout bez poblitýho trička.😍🤤
Příští týden začnu i běhat. Slibuju! 😅
Úterý 7. 2. 2023
Z pondělního updatu se stává úterní, protože jsem lemra. A taky protože se v pondělí ještě nic pořádnýho nedělo.
Ale dneska!!! 🤩🤩🤩
Dneska proběhlo něco, co by se dalo nazvat prvním oficiálním tréninkem. Taky to byla taková zatěžkávací zkouška, jestli mě to do týdne zase nepoloží. Uvidíme…
Vyrazila jsem s Žofkou s naším cool kočárem, pěkně v plný polní, připravená konečně na nějaký výkon. Teda jakože prostě chvilku rychle půjdu a pak každý třetí kilometr poběžim. Piánko. Žádnej spěch. Jenom takovej pok(l)us. Nutno podotknout, že ta děsná zima tomu fakt nepomáhala a nohy mi začaly rozmrzat až na druhým kilometru. Ale zase jsem věděla, že běžet je jediná cesta, jak se zahřát. Takže jsem pak běžela už každej druhej.
Zdaleka největší fuckup ale byl, že jsem vyrazila s totálně vybitýma sluchátkama. To znamená BEZ HUDBY!!! (viz film Román pro ženy). Zásadní ponaučení pro příště.
A co z toho plyne?
- Celej zbytek dne jsem měla pocit, že se pobliju.
- Zejtra se budu cejtit, jako když mě někdo seřezal holí.
- Ale stálo mi to za to!
- A udělám to znova!
- A pak zase! (Jako když říkám Žofce, ať na mě neplive)
- A je to skvělý, i kdyby mě to nakonec položilo a na žádnej půlmaraton nedošlo.
Tak. 💪
Úterý 14. 2. 2023
Je zase úterý. Hrozně to letí. Do půlmaratonu zbývá 6 týdnů a pár dní. Pořád osciluju mezi „To bude v pohodě, to nějak dám.” a „To byl ale debilní nápad, budu brečet.” A ještě o tom pořád píšu na sociální sítě, takže už to ani nemůžu v tichosti vzdát.
Možná je vlastně lepší, že je ten trénink takovej na kňop. Mít víc času, myslím třeba, přihlásit se už v září nebo tak, akorát by se ty pokusy o běhání rozplizly do delšího časovýho úseku a začínala bych pořád znovu a znovu, až by z toho byl stejně trénink na poslední chvíli. Taková jsem já. 😎
Dneska jsem uběhla 7 km. Teda vlastně asi spíš 7,5, ale blbka jsem měla pauznutý běhání na hodinkách, tak se to nezměřilo. Ale jedno je jistý – už uběhnu třetinu.
Běžela jsem s kočárem – Žofka je boží sparing partner – spí, takže mlčí a když se probudí, jde se svačit. 🍴
Hned na prvním kilometru jsem potkala asi 80letýho pána a řekl mi: „Já vás obdivuju.” To bylo tak milý. Asi někde v půlce na mě zase jinej stařík na kole ukazoval zdviženej palec. Říkám vám, prostě fanoušci na každým kroku! Příště si vezmu asi i propisku (pro jistotu).
Co se týče tempa, je to (a bude) pomalý. To je mi fuk. Trochu za to může ten kočár, třeba pak bez něj poběžim jako vítr. Taky za to může to PMS, který se po tomhle výkonu vyvrbilo dle očekávání a žádnou výmluvu pro neúčast neposkytlo (sakra). 🔴
Úterý 21. 2. 2023
Kdyby se mi chtělo aspoň tolik, jako se mi nechce…
Začíná jít do tuhýho. Brzo, co? Dostavila se únavička. Taky běhat jak magor 3x tejdně neni bůhvíjaká zábava. K tomu si musim hrát na respektující matku a taky trochu pracovat. Ale jsem vlastně překvapená, jak rychle se z „vůbec nemám na cvičení čas” stalo „od pondělí běhám 4x týdně”.
No, co si budem, nebejt přihlášená na tu sebemrskačskou akci, tak to jde pomalu do ztracena. Pořád mi hlavou běhá: „To byl ale debilní nápad.” (To mi mimochodem běhalo hlavou i u porodu.) Ale asi na mě nic jinýho neplatí. Jenom deadliny a soustavný tlak. (To asi platilo u porodu taky.) 😅
Jedna bývalá šéfová mi řekla, že mám problém dotahovat věci do konce. Hahaaa, ta bude čumět. Nebo možná ne, ale chci tim jenom říct, že je pro mě hrozně důležitý tohle do konce dotáhnout. Dokázat si, že to dokážu. 💪
Dneska jsem už potřebovala uběhnout 10 km. A bála jsem se toho. Protože ten poslední nedělní běh byl tragickej a chtělo to něčim nakopnout. Cestou do města mi přišla zpráva od Martina. Byla tam fotka, 4 roky stará, na který jsme na Zélandu na vrcholu sopky Taranaki, 2518 km vysoko. Zvládla jsem to, takže 10 km dám jak nic. 😎
Jak nic to nebylo. Byla to kurva fuška (ještě zas s tim kočárem). Ale je to tam. 💪
Tak jsem zas na chvíli klidnější. Spolknu 3 pilulky hořčíku, abych vůbec zítra vstala a zejtra jdu zas.
Sobota 25. 2. 2023
Díkudík, dík a čau.
A máme tady příspěvek ze série „Kdo by to byl čekal…?” Kdo mě zná, ví, že pravděpodobnost byla vysoká. Byla to spíš otázka času. No nic, je to tady.
Angina. Prej ukázková, jak řekl pan doktor (jsem fakt pyšná). Antibiotika na 10 dní, 14 dní bez fyzické námahy. Pak zbývají do půlmaratonu už jen 3 týdny.
Na chvilku jsem včera propadla hromadě čokolády a sebelítosti a pak jsem se rozhodla, že se 1. 4. na start nepostavím. Ne, protože už by se to nedalo. Kdyby to bylo v americkým filmu, pustil by se soundrack a ve 3 minutách by proběhla scéna, ve který se rychle uzdravim, nazuju si tenisky a budu do úmoru trénovat, až to nakonec na hranici svých možností půjdu na ten start přeci jen zkusit.
Jenže víte co? Já na tyhle americký pi*oviny moc nejsem. Joo, jako ten nápad běžet půlmaraton a natrénovat na něj za 2 měsíce měl mega motivační náboj. Jenže měla to bejt hlavně RADOST.
Radost z pohybu.
Radost z toho, že si najdu čas.
Radost z toho, že ten pohyb dělá mýmu tělu dobře.
A i když je jasný, že to občas bolí, tak to pořád musí přinášet víc dobrýho.
Teď už by to nebyla radost. Moje tělo si prostě nepřeje, abych do něj šla takhle tvrdě a já to budu (protentokrát) respektovat.
Nebrečte! To neznamená, že končim. Zcela prozřetelně jsem si spolu se startovným zaplatila i storno poplatek, takže prostě jenom poběžim jindy. A jinde.
Takže zatim čus. Jdu čučet na Netfllix a cucat čajík (a dojet tu čokoládu ze včera). Dám vědět, až zase někam poběžim.
Sobota 1. 4. 2023
Dneska to bolelo.
Ne, neběžela jsem.
Sadomasochisticky jsem se šla podívat a fandit zbytku našeho týmu.
Když začala hrát Vltava, sledovala jsem na obrazovce, jak se těch 10 tisíc lidí rozbíhá. Jak jsou nadšení. Byli to mladí i staří. Sportovci i lidi, co se zrovna zvedli z gauče. Lidi, který kdybyste potkali na ulici, tak byste ani nevěřili, že umí doběhnout tramvaj…
A já tam stála a říkala si, že jsem to měla hecnout. Že jsem se předposrala. Bylo mi to najednou tak líto, že tam nejsem. Bolelo mě v krku. Mám bloklej krk. Dost objektivních důvodů, proč by půlmaraton nebyl dobrej nápad a stejně lituju, že jsem nešla.
Dobrejch 10 minut jsem koukala na ten start a brečela. Na veřejnosti! To jinak nikdy nedělám.
No nic, pojďme dál.
Obrovskej placák @martinhrabanek @karolinapatk @adam_ruzicka_official
Zaběhli jste to skvěle a jsem na vás hrdá.
A nefňukejte mi tady. A jestli někdo napíšete, že to bude dobrý a že to určitě vyjde příště, tak jdete do ignoru!
PS: Píšu to spíš jen pro takovej #realitycheck, že je to velký mrzeníčko a nebylo to jenom takový “no tak nic no”…a taky, aby to mělo nějakej závěr.
UPDATE k červnu 2023
Jsem těhotná. Uff. 1. 4. 2024 nikam nemusim.
Ale ještě bych tyhle dveře úplně nezavírala…